Ing. Jaroslava Janhubová
katedra finančního účetnictví VŠE
Předmět FU_110 Úvod do účetnictví je na VŠE v Praze v současné době jedním z celoškolně povinných předmětů (patří spolu s FU_220 Finanční účetnictví I do tzv. „společného základu studia“). Bez ohledu na to, jaký obor si student na VŠE zvolil, je tento předmět prvním výhradně účetním předmětem, s nímž se ve škole setkává. Už jen proto by zcela jistě neměl být předmětem „odpudivým“, ba právě naopak by měl studenta zaujmout: podat základní informace, ale rovněž načrtnout široký záběr oboru alespoň v hlavních rysech.
Našemu předmětu je přiřazeno ohodnocení ve výši 2 kredity (1/1); jeho výuka byla až dosud rozdělena na sedm přednášek a sedm cvičení. Jednou za dva týdny by tedy student měl navštívit nejen přednášku, ale také cvičení. Podle vzorového studijního plánu jednotlivých oborů by si student zapisuje tento předmět buď ve druhém nebo třetím semestru svého studia. Vyžaduje se předchozí absolvování předmětu PE_101 Základy podnikové ekonomiky, a to z důvodu vytvoření základních vědomostních předpokladů studentů pro pochopení účetního zobrazování hospodářských jevů v podniku a s nimi souvisejících podnikohospodářských kategorií (podnik, dodavatelé, odběratelé, prostředky, zdroje, financování atp.).
Obsahově zahrnuje předmět FU_110 tato témata: předmět účetnictví jako nauky a jako praktické činnosti; základní prvky metody účetní práce (bilance, účet a pravidla zápisu na něm – podvojnost a souvztažnost, oceňování, kontrolní mechanismy); konstrukce účtových systémů pro zobrazení koloběhu investovaného kapitálu v podniku (s využitím výhradně rozvahových účtů aktiv a pasiv, dále s těmito účty doplněnými o tokové účty nákladů a výnosů); účetní odvozování hospodářského výsledku; cyklus účetních prací během hospodářského roku a všeobecný rámec účetních pravidel vytvářený „obecně uznávanými účetními zásadami“ (GAAP). Didaktickým cílem takového postupu je vysvětlit podstatu účetního zobrazení hospodářských operací, především však základ zobrazení hospodářského výsledku, jeho vzniku a složek, tj. od původních přímých změn vlastního kapitálu až k používání nákladových a výnosových účtů.
V rámci cvičení jde o osvojení základních praktických návyků, které jsou pro pochopení účetních prací v podnicích důležité. Poměrně velká pozornost je právem věnována sestavování bilance (rozvahy) a změnám rozvahových stavů, neboť je zcela nezbytné, aby student tuto problematiku bezchybně zvládl a mohl pak další získávané znalosti „nabalovat“. Zhruba polovina času cvičení je věnována účtování na účtech v různých účtových systémech v návaznosti na přednášenou látku. Úlohy směřují ke zjištění hospodářského výsledku a sestavení jednoduché podoby účetní závěrky.
Svoje znalosti student prokazuje během semestru postupně ve dvou písemných testech: tzv. „průběžný“ test je zařazen v polovině semestru, za něj může student získat max. 30 bodů; na konci semestru při tzv. „závěrečném“ testu je mu „nabídnuto“ dalších max. 50 bodů. Pokud chce student z předmětu uspět, tj. získat zápočet, je nezbytné, aby dosáhl za oba testy dohromady alespoň hranice 60 bodů.
V případě FU_110 (stejně jako později u FU _220) se jedná o předmět, který musí absolvovat studenti všech oborů bez ohledu na svoje budoucí profesní zaměření a bez ohledu na předchozí studium na střední škole. Setkávají se v něm studenti, kteří si účetnictví vybrali za svůj studijní obor (tedy budoucí zpracovatelé), a studenti, kteří se s účetnictvím budou setkávat jen uživatelsky. Někteří ze studentů účetnictví poznali během studia na střední škole (OA), ale jiní se s ním setkávají poprvé. Všechny tyto skutečnosti mohou vést ke vzniku (někdy značných) rozdílů v úspěšnosti absolvování předmětu (získání bodové hranice pro udělení zápočtu).
Pro kvantitativní vyhodnocení zmíněných vlivů byl analyzován soubor studentů, kteří si předmět FU_110 zapsali v letním semestru akademického roku 2002/3 u stejného vedoucího cvičení. Původně se jednalo o studenty ve čtrnácti výukových skupinách studentů, kteří se v uvedeném semestru řádně zapsali. Z celkového původního počtu 350 studentů byli pro účely zpracování vyřazeni ti, u nichž nebyly k dispozici všechny potřebné podklady (cvičení vůbec nenavštěvovali, informace o absolvované střední škole neposkytli, nepsali oba nebo jeden z testů atp.). Analyzovanou skupinu tvoří nakonec 292 studentů pražských fakult VŠE.
Z této skupiny zápočet získalo 217 studentů, což je 74,32 %. Nezapočteno 75, tj. 25,68 %. Studenti, kteří získali zápočet, dosáhli v průměru za první (průběžný) test počet bodů 26,49, za druhý (závěrečný) 39,31 a celkově v průměru dosáhli 65,81 bodů. Ti, kteří zápočet nezískali, dosáhli v průměru za první test počet bodů 22,39, za druhý 29,78 a celkem 52,17 bodů. Absolventů OA mezi studenty, kteří zápočet nezískali, je celkem 11 (14,66 % z celkového počtu klasifikovaných „nezapočteno“). Pět studentů získalo v prvním testu maximální počet bodů 30, z toho tři jsou absolventy OA. Nejslabší student dosáhl pouze 12,5 bodu. Nejvyšší počet bodů (48) získaly ve druhém testu dvě studentky, obě absolventy OA. Nejmenší počet bodů získaných ve druhém testu je 18.
Celkový nejvyšší počet v semestru dosažených bodů jedním studentem byl 75,5, nejnižší byl 37,5. Vzhledem k tomu, že celkový průměrný počet bodů je vyšší než požadovaná hranice pro získání zápočtu, lze konstatovat, že tato hranice je pro „průměrného“ studenta splnitelná.
Pro ilustraci celkové struktury analyzované skupiny slouží Tabulka 1.
Tabulka 1
FAKULTA |
OBOR |
počet studentů dle
SŠ |
z
toho cizinců |
||
OA |
ostatní |
celkem |
|||
1 |
UC |
13 |
9 |
22 |
0 |
FI |
5 |
21 |
26 |
2 |
|
DK |
4 |
6 |
10 |
0 |
|
Σ F1 |
22 |
36 |
58 |
2 |
|
2 |
MO |
5 |
56 |
61 |
6 |
PP |
1 |
11 |
12 |
2 |
|
MS |
0 |
5 |
5 |
0 |
|
Σ F2 |
6 |
72 |
78 |
8 |
|
3 |
PE |
11 |
53 |
64 |
9 |
4 |
IN |
2 |
24 |
26 |
1 |
MM |
1 |
8 |
9 |
0 |
|
SP |
1 |
3 |
4 |
0 |
|
Σ F4 |
4 |
35 |
39 |
1 |
|
5 |
NH |
8 |
20 |
28 |
1 |
RE |
11 |
14 |
25 |
0 |
|
Σ F5 |
19 |
34 |
53 |
1 |
|
CELKEM |
62 |
230 |
292 |
21 |
Podle struktury fakult, oborů a absolvované střední školy byly vypočítány celkové i dílčí (skupinové) průměry a směrodatné odchylky v počtech bodů dosažených při vypracování průběžného a závěrečného testu. Několik málo vypočtených charakteristik bylo statisticky testováno na významnost jejich rozdílu (případně rozdílu výběrových průměrů a průměru celého základního souboru). Hlavní výsledky výpočtů uvádí Tabulky 2 a 3.
Tabulka 2
Fakulta |
Obor |
Absol. SŠ |
Průměrný počet
bodů |
Variační
koeficient v %*) |
||||
1. test |
2. test |
oba testy |
1. test |
2. test |
oba testy |
|||
F1
|
UC |
OA |
27,86 |
42,92 |
70,42 |
3,8 |
7,8 |
5,4 |
jiná |
28,00 |
37,11 |
62,83 |
9,2 |
12,1 |
10,1 |
||
Σ |
27,90 |
40,55 |
67,32 |
7,2 |
11,9 |
9,2 |
||
FI |
OA |
25,00 |
38,60 |
64,50 |
10,8 |
11,2 |
10,9 |
|
jiná |
25,07 |
36,20 |
62,23 |
12,1 |
14,3 |
11,7 |
||
Σ |
25,06 |
36,68 |
62,68 |
11,9 |
14,0 |
11,6 |
||
DK |
OA |
27,00 |
39,50 |
66,50 |
2,6 |
5,2 |
3,9 |
|
jiná |
24,42 |
35,83 |
60,25 |
9,3 |
18,0 |
12,5 |
||
Σ |
25,45 |
37,30 |
62,75 |
8,7 |
14,7 |
10,8 |
||
F2 |
MO |
OA |
25,60 |
38,00 |
63,60 |
16,0 |
6,0 |
7,7 |
jiná |
25,97 |
36,65 |
62,63 |
11,9 |
16,4 |
12,5 |
||
Σ |
25,94 |
36,76 |
62,70 |
12,3 |
15,8 |
12,2 |
||
PP |
OA |
29,00 |
43,00 |
72,00 |
0,0 |
0,0 |
0,0 |
|
jiná |
24,95 |
35,09 |
60,05 |
11,9 |
19,8 |
13,3 |
||
Σ |
25,29 |
35,75 |
61,04 |
12,0 |
19,6 |
13,7 |
||
MS |
OA |
|
|
|
|
|
|
|
jiná |
26,20 |
40,20 |
66,40 |
7,3 |
5,5 |
5,2 |
||
Σ |
26,20 |
40,20 |
66,40 |
7,3 |
5,5 |
5,2 |
||
F3 |
PE |
OA |
25,00 |
39,36 |
64,36 |
8,9 |
11,0 |
8,2 |
jiná |
25,36 |
36,25 |
61,60 |
12,3 |
15,6 |
12,1 |
||
Σ |
25,30 |
36,78 |
62,08 |
11,8 |
15,1 |
11,6 |
||
F4 |
IN |
OA |
26,25 |
37,00 |
63,25 |
4,8 |
8,1 |
2,8 |
jiná |
24,29 |
34,54 |
58,83 |
12,8 |
14,5 |
10,8 |
||
Σ |
24,44 |
34,73 |
59,17 |
12,5 |
14,1 |
10,5 |
||
MM |
OA |
30,00 |
40,00 |
70,00 |
0,0 |
0,0 |
0,0 |
|
jiná |
25,44 |
36,50 |
61,94 |
9,9 |
10,6 |
7,4 |
||
Σ |
25,94 |
36,89 |
62,83 |
10,7 |
10,3 |
8,0 |
||
SP |
OA |
27,00 |
34,00 |
61,00 |
0,0 |
0,0 |
0,0 |
|
jiná |
25,67 |
38,00 |
63,67 |
10,6 |
8,6 |
5,6 |
||
Σ |
26,00 |
37,00 |
63,00 |
9,3 |
9,0 |
5,2 |
||
F5 |
NH |
OA |
23,56 |
36,75 |
60,31 |
21,2 |
16,0 |
11,9 |
jiná |
24,55 |
37,53 |
62,08 |
14,5 |
16,8 |
14,8 |
||
Σ |
24,26 |
37,30 |
61,56 |
16,7 |
16,6 |
14,1 |
||
RE |
OA |
26,14 |
36,73 |
62,86 |
10,5 |
16,9 |
12,2 |
|
jiná |
23,82 |
35,25 |
59,07 |
12,6 |
14,8 |
12,4 |
||
Σ |
24,84 |
35,90 |
60,74 |
12,5 |
15,9 |
12,7 |
Tabulka 3
Fakulta |
Absolv. SŠ |
Průměrný počet bodů |
Variační koeficient v %*) |
||||
1. test |
2. test |
oba testy |
1. test |
2. test |
oba testy |
||
F1 |
OA |
27,05 |
41,32 |
68,36 |
6,3 |
9,5 |
7,7 |
jiná |
25,67 |
36,37 |
62,04 |
11,3 |
14,5 |
11,5 |
|
Σ |
26,20 |
38,28 |
64,48 |
9,9 |
14,2 |
11,2 |
|
F2 |
OA |
26,17 |
38,83 |
65,00 |
15,1 |
7,2 |
8,4 |
jiná |
25,83 |
36,66 |
62,49 |
11,7 |
16,6 |
12,4 |
|
Σ |
25,86 |
36,83 |
62,69 |
12,0 |
16,1 |
12,2 |
|
F3 |
OA |
25,00 |
39,36 |
64,36 |
8,9 |
11,0 |
8,2 |
jiná |
25,36 |
36,25 |
61,60 |
12,3 |
15,6 |
12,1 |
|
Σ |
25,30 |
36,78 |
62,08 |
11,8 |
15,1 |
11,6 |
|
F4 |
OA |
27,38 |
37,00 |
64,38 |
6,5 |
8,1 |
5,6 |
jiná |
24,67 |
35,29 |
59,96 |
12,2 |
13,5 |
10,1 |
|
Σ |
24,95 |
35,46 |
60,41 |
12,1 |
13,1 |
9,9 |
|
F5 |
OA |
25,05 |
36,74 |
61,79 |
16,2 |
16,5 |
12,3 |
jiná |
24,24 |
36,56 |
60,80 |
13,9 |
16,4 |
14,1 |
|
Σ |
24,54 |
36,63 |
61,16 |
14,9 |
16,4 |
13,5 |
|
Σ |
OA |
26,01 |
39,05 |
65,06 |
11,9 |
12,9 |
10,1 |
jiná |
25,29 |
36,29 |
61,58 |
12,4 |
15,6 |
12,2 |
|
Σ |
25,44 |
36,88 |
62,33 |
12,3 |
15,4 |
12,0 |
*) Statistická
charakteristika, která udává podílem směrodatné odchylky a průměru relativní
míru variability znaku (koeficient 10 % zhruba říká, jakou část průměru ve
skupině tvoří směrodatná odchylka dat za skupinu).
Variabilita dosaženého počtu bodů v jednotlivých analyzovaných skupinách, vyjádřená variačním koeficientem, svědčí dále pro výrazně kompaktnější výsledky u studentů F1, absolventů OA, u prvního testu (zaměřeného na sestavení rozvahy a zachycení vlivu základních typů transakcí) – nejnižší hodnota – zatímco nejvyšší rozkolísání v dosaženém bodovém zisku vykazují ve stejném testu studenti F5, rovněž absolventi OA.
Statisticky významný rozdíl na hladině 5 % významnosti je mezi hodnotou průměrného počtu bodů celkem získaného studenty F1 (bez rozdílu oboru – nejvyšší hodnoty) a hodnotou průměrného počtu bodů celkem získaného studenty F4 (bez rozdílu oboru – nejnižší hodnoty). Průměrný počet bodů celkem získaný studenty F1 je rovněž statisticky významně vyšší (na hladině 5 %) než průměrný počet bodů celkem za všechny studenty ve výběru.
Při rozdělení celkového souboru bodového ohodnocení (za oba testy dohromady) podle posloupnosti dosažených hodnot, je minimální hodnota 37,5; 1. kvartil hodnota 58,5; medián hodnota 63; 3. kvartil hodnota 68 a maximální hodnota 75,5.
Korelace mezi body 1. a 2. testu jednotlivých studentů v celém zkoumaném souboru (vyjádřená koeficientem korelace r = 0,3988) není významná. Pouze cca ze 16 % je závislá hodnota bodového zisku ve druhém testu na bodovém zisku prvním testu. To ostatně potvrzuje i skutečnost, že počet studentů, kteří měli za 1. test méně než 21 bodů a zároveň za 2. test méně než 41 bodů je z celkového počtu pouze 24. Jejich celkový průměrný počet bodů za oba testy je 48,46 bodu. Obdobně na druhém konci spektra: jen 16 studentů z celkového počtu 292 mělo víc než 24 bodů z prvního testu a zároveň více než 44 bodů z druhého testu. Tito studenti dosáhli celkového průměru (za oba testy) 73,25 bodu.
Základní informaci o celkové skladbě zkoumaného souboru dosažených bodových hranic podávají následující grafická znázornění četností jednotlivých bodových zisků za 1. a 2. test i celkových počtů dosažených bodů u všech studentů.
Graf 1 – četnosti dosažených bodových hodnot v prvním testu
Graf 2 – četnosti dosažených bodových hodnot ve druhém testu
Graf 3 – četnosti dosažených bodových hodnot za oba testy celkem
S cílem zjistit ještě některé další (bezprostředně nekvantifikovatelné) faktory, které ovlivňují úspěšnost absolvování předmětu FU_110 podle názorů studentů, byla studentům v závěru semestru předložena k vyplnění krátká anketa. Její anonymita je sice přínosem pro sdílnost studentů, ale má i své nevýhody. Bez ohledu na to, co se učitel po skončení výuky dočte, nemá bohužel možnost bezprostředně osobně reagovat.
Studenti ve svých odpovědích byli sice mnohdy velmi struční, ale někteří skutečně hodnotili. Vesměs každý odpověděl na otázku, zda pro něj účetnictví bylo něčím zcela novým; něčím, co už znal ze střední školy nebo něčím, co v praxi používá. Všichni označili, na které fakultě studují a zda předmět mají zapsán opakovaně či poprvé. Většina odpověděla i na dotazy, které směřovaly k účasti ve výuce (tj. na přednáškách i cvičeních). Bylo nutno vybrat určitý interval vypovídající o tom, kolikrát za semestr se student do obou forem výuky dostavil.
Prostřednictví dalších otázek mělo být zjištěno, zda předmět byl pro dotyčného: nutné zlo(utrpení, ztráta času); povinný předmět, který se dal „přežít“; celkem běžný předmět absolvovatelný bez větších obtíží nebo příjemné rozšíření obzorů.
Dále měl student uvést, co mu na předmětu nejvíce vadilo, co mu naopak vyhovovalo, co by navrhl vylepšit, aby výuka byla přínosnější a zajímavější a jakou zkušenost by sdělil svému dobrému kamarádovi, aby on měl co největší šanci tento předmět úspěšně absolvovat.
Nejčastějšími radami bylo: chodit na cvičení, učit se průběžně, dělat domácí úkoly, propočítat si cvičebnici a příklady na internetu, nevynechat přednášky.
Předmětem kritiky ze strany studentů byla „nezáživnost“ přednášek – především tzv. teorie; dále pak vyčítali „nedostatečné propojení s praxí“ a vysoký stanovený minimální počet bodů nutných k dosažení zápočtu.
Studenti navrhovali více hodin cvičení, více příkladů a dokonce i povinné domácí úkoly.
Někteří si stěžovali na příliš rychlé tempo probírané látky, ale byli i tací, kteří by doporučili toto tempo dokonce zrychlit.
Objevila se i pochvalná slova, vyjádření spokojenosti a poděkování.
Odpovědi studentů byly zcela jednoznačně poplatné tomu, zda se student již někdy s účetnictvím setkal či nikoliv. Výjimkou bohužel nebyla ani poněkud rozporuplná vyjádření, kdy např. student zaškrtl, že na přednášky nechodil vůbec, na cvičení 3-5x (ze 7), ale doporučuje pomalejší tempo a více příkladů.
V této souvislosti se učiteli přímo vnucuje myšlenka, zda-li by přínosem (jednoznačně v zájmu studentů) nebyla pravidelná prezence.
Studentům, kteří výuku sice navštěvují, ale tempo výkladu (či procvičování) látky považují za příliš rychlé, by zřejmě měla být výrazněji nabídnuta možnost účastnit se opakovaně (podle vlastního zájmu) při probírání stejného tématického celku v paralelních skupinách.
Nová organizace výuky na naší škole, která bude uplatněna od zimního semestru 2003/2004 přináší bohužel i takové změny, které jsou v rozporu s požadavky studentů. Jedná se mimo jiné i o snížení počtu hodin tzv. přímé výuky (tj. počtu odučených hodin u jednoho předmětu za semestr) – konkrétně ze čtrnácti na dvanáct výukových týdnů. Tím dojde pro studenty k poměrně velké nežádoucí kumulaci zápočtových testů ve zkouškovém období.
Je otázkou, zda do budoucna plánované spojení předmětu FU_110 Úvod do účetnictví a navazujícím předmětem (FU _220 Finanční účetnictví I.) na společný 6-ti kreditový předmět bude pro studenty přínosem nebo spíše naopak.
(Při vytváření konečné podoby příspěvku technicky spolupracoval doc. Ing. Miloslav Janhuba, CSc.)